Aragornská Kronika

Kompletní zápisy Kroniky

Události před založením Kroniky (19.2.2008)
Události po založení Kroniky








Události před založením Kroniky



29. květen 2002
Počátky a historie
(psáno 25. června 2007)


První verze Aragornu
Druhá verze Aragornu
Třetí verze Aragornu :)


29. května Aragorn oslavil své páté narozeniny. Jaký byl, je a bude?

Pravděpodobně nikdo z vás nebude Aragorna znát déle než 2, 3 roky. Jeho cesta byla složitá a klikatá. Již delší dobu se mě čas od času někdo ptá, jaké to tenkrát byla, jak se stalo, že to a to. A tak jsem se rozhodl, že je na čase onu pohádku odvyprávět a poskytnout nepřesné shrnutí těch pěti let vývoje. Nepřesné proto, že si nepíšu deníček a jsem tedy odkázán jen na nepřesnou paměť. Předpokládejme tedy, že se vše stalo asi tak nějak, jak si to pamatuji já. :-)

Počátky

Předně - historie Aragorna je dlouhá dokonce 6 let. Nápad na online hernu Dračího Doupěte jsem dostal již v létě 2001. DrD jsem hrával vždy jen jednou za rok na šachovém táboře a v mezidobí nějak nebylo jak a s kým. Byli jsme z různých částí republiky a přišlo mi vždy líto, že rozjeté příběhy nemají žádné pokračování, že nemám možnost hrát celoročně. To mě přivedlo k myšlence - co vlastně člověk potřebuje k online hře? Chaty existovaly, ICQ existovalo... hm, kontrolovaná kostka je ten hlavní nedostatek. Ironicky se právě kostka nakonec ukázala tím nejméně důležitým.

Od nápadu k realizaci však vede dlouhá cesta. Předně - neprogramuji a nikdy jsem neprogramoval. Když chcete vytvořit online hernu DrD (a ukázalo, že právě jen nový web je jedinou možností, jak najít použitelný nástroj pro online hru), tak to nějak bez programování nejde. Co s tím? Logicky by člověk usoudil, že se pokusím programovat naučit, nebo se na vykašlu. Kdepak, mé dvě negativní vlastnosti - drzost a lenost - přišly na jinou možnost. Po krátkém koketování s možností poslepovat existující nástroje jsem jednoduše napsal do jedné konference o skriptovacím jazyku PHP, že mám super nápad a chtěl bych, aby mi jej někdo realizoval. A kupodivu - skutečně se mi někdo ozval, člověk na Aragornovi později používající výstižnou přezdívku Tvůrce.

0.0

Prvotní nápad byl prostý - potřebujeme chat, zakládání místností/jeskyní a virtuální kostky, které by Pán jeskyně kontroloval. Aragorn "verze 0" byl takový a byl otřesný. Tvůrce vytvořil základy, které hru de facto umožňovaly, ale nebyl designér, web vypadal hrozně a spousta funkcí byla jednoduše příliš primitivní. A byl zde ještě jeden faktor - Aragorn téměř nikdo neznal, přes den na něj nikdo nechodil, nikoho jste na něm nepotkávali a komunita se jednoduše nevytvořila. Až na pár ad hoc her byl prakticky mrtvý. Neměl ostatně ani vlastní doménu - první verze fungovala na neplaceném freehostingu na adrese elrond.hyperlinx.cz, později se přestěhoval na levný (a mimořádně nekvalitní) placený hosting a dostal adresu aragorn.jinak.cz.

Mimochodem proč Elrond v první adrese? Protože původně nebyl definitivní název vůbec jistý. Preferoval jsem nějakou postavu z Pána prstenů, což je dostatečně "fantasy" a široce známé. První nápad byl Bilbo, chvíli jsme uvažovali o Elrondovi, ale Aragorn nakonec vyhrál. Zčásti protože je od A, zčásti protože byla jeho doména prostě volná, zčásti protože Bilbo zní přitrouble. Pokud tedy dnes slyším, že Aragorn je nudný a nenápaditý název - mohlo být hůř.

Je asi na místě, abych se zmínil o Abarinu. Abarin vznikl pár měsíců po Aragornovi a naprosto mu sebral vítr z plachet - v době, kdy Aragorn vypadal jako otrhanec, byl Abarin rychlou hvězdou, která se ustálila na poli online DrD. Ostatně dodnes tuto ztrátu v návštěvnosti doháníme, ačkoliv Abarin se postupně propadl a jeho následníka Andor posledních pár měsíců převážně porážíme (podle Toplistu). Abarin měl však od počátku jinou filosofii - byl postaven na hře přes fórum. Hrát na fóru nebo na chatu je přirozeně dosti rozdílné. Forma hry je úplně jiná, jiní jsou i hráči. Aragorn posléze nabídl obě možnosti - dokonce bych řekl, že na základě diskuse na DrD.cz ještě před spuštěním Abarinu, ale to už je tak dávno, že vážně nevím. Zůstal však orientován zejména na chat a podle mého názoru to bylo dobré rozhodnutí. Jaký je dnes poměr netuším, ale chat je jednoduše tím vhodným místem, hra na fóru je zpomalená a většinou jen soubojem v recitaci fantasy hlášek.

V oné době se však orientace na fórum ukázala jako dobrá - je prostě jednodušší, můžete hrát i když všichni nejsou zrovna online a v době, kdy na Aragornovi nebyla vytvořena žádná stálá a věrná komunita byla organizace hry jednoduše vyloučená. Abarin proto přilákal ty správné lidi a Aragorna ovanul první dech smrti - nebylo jisté, jestli z něj někdy budeme schopni vytvořit něco konkurenceschopného. Když se u mě nápad na online DrD urodil, existoval z webů o Dračím Doupětě pouze DrD.cz, jinak pár amatérských stránek, jinak prostě nic. Než došlo k realizaci, objevil se ve své době skvělý server DračíDoupě.cz a právě Abarin. Nicméně prostě jsme to nevzdali.

Osobně mě k tomu motivovala také jedna událost, kterou jsou od té doby nikdy nikde nevytáhl na světlo, ale dnes by měla být zmíněna - bez hořkosti a nepřátelství, je to přeci jen dlouho. Stala se taková věc: zkoušeli jsme improvizovanou hru a v jejím průběhu mě někdo neustále odhlašoval, logoval se místo mě a nakonec mi napsal do pošty, ať si změním heslo. Jednoduše mi jej někdo zjistil a prostě jej využil. Používal jsem jedno heslo všude stejné, proto mě samozřejmě napadlo, že si jej asi někdo vytáhl z databáze a takto si ze mě vystřelil. Napadl mě pouze Abarin, když se však Japana zeptal, řekl mi, že to ani nejde. Později mi však napsal, že druhý autor Abarinu Ami to skutečně udělal a prostě zkusil, jestli používám to samé. Sympatická na tom je upřímnost a omluva, to je ovšem vše. Ukrást heslo je mimořádně pochybná věc. Ovšem je to 5 let, tak co.

Proč slavíme Aragornovy narozeniny zrovna 29. května? Žádný rozumný důvod pro to není, Aragorn vznikal někdy od začátku roku a 29. květen nebyl nijak zásadním bodem. Nicméně právě tento den jsme se přesunuji na aragorn.jinak.cz a dlouho toto datum nesl první příspěvek v diskusi. Takže když není nic jiného rozumného po ruce, proč ne zrovna 29. květen? Většinou už bývá teplo, na srazy ideální, byť jich zatím moc zrovna v ten den nebylo.

1.0

Léto 2002 bylo z pohledu Aragorna šťastné. Rozbil jsem prasátko a koupil. Důležitější však byl příchod nových programátorů a redesign. Sami od sebe se mi ozvali dva lidé, že by rádi pomohli - svasta a ještě jeden člověk. Původně osekaný web tak získal naději na hluboké změny, redakční systém, změnu diskusí a deník. Kromě toho jsem využil drzosti a lenosti a zkusil napsat nějakého designérovi, jestli by nebyl ochoten něco pěkného udělat. Ten mě poslal na nějakého dalšího a Rastislav Janetka nám skutečně velmi pomohl. Aragorn 1.0 už byl proto oblečen ve značně slušivém kabátku, který mu vydržel poměrně dlouho a je i částečně zaznamenán.

Výsledek příchodu nových programátorů se ukázal mít smíšený výsledek. Svasta vytvořil skvělý deník (který byl minimálně do nedávné doby pokročilejší, než co přišlo po něm), systém jeskyní byl celý překopán a Aragorn začal být reálně použitelný. Ostatně po svém opětovném spuštění již na své doméně také začal nabírat první uživatele, ze stávajících si nejsem jist, jestli mezi nimi nebyl Gran a o Aragorna snad zavadil i Edwin, nicméně jinak snad žádný pamětník, pokud vůbec tito. Postupně se totiž začaly dít podivné věci. Mazaly se jeskyně, byly prováděny různé zásahy do databáze. Chybu nikdo nemohl najít, ale postupně se to stupňovalo, až jsme Aragorn nakonec prostě museli vypnout. Pravděpodobný důvod těchto událostí - onen druhý "programátor". Stejně jako svasta získal přístup ke všem heslům, poměrně záhy však přestal komunikovat a nikdy nic neudělal. Jak to skutečně bylo se už asi nedozvím, ale jsem téměř stoprocentně přesvědčen, že za sabotáží stál on.

V takové situaci by možná stačilo jen změnit hesla, nicméně Aragorn měl i jiné problémy - například díru v podobě možnosti měnit si přezdívky bez kontroly kolizí. Její oprava trvala nějakou dobu, navíc hosting byl mimořádně nespolehlivý a rozhodli jsme se přejít jinam. S prodlužováním této klinické smrti klesala motivace všech něco s tím udělat, Aragorn v té době navíc stále ještě zdaleka nebyl tak živým místem jako dnes. Těžko říct, jak dlouho to tehdy trvalo, v mé paměti to může být 3-5 měsíců. Nícméně i tohle nakonec bylo přečkáno a Aragorn se znovuspustil.

A teprve nyní můžeme hovořit o zrodu Aragorna jako komunity, teprve od této chvíle na něj začali přicházet lidé, které zde znáte. Bylo to poměrně pomalé, ale růst byl vytrvalý a konečně se dalo říci, že zde lidé hrají, že zde chatují, že zde žijí. Stále sice skromně, ale přesto. Po dalším roce (nyní jsme tedy již v roce 2004) začal být neudržitelný nedostatek vývoje. Oba programátoři se začali živit jinými věcmi - resp. ztratili čas investovat do podobného projektu - a Aragorn se jednoduše až na malé úpravy zakonzervoval. To bylo samozřejmě neudržitelné, chybělo příliš mnoho věcí, bylo potřeba jít dál, pokud měl Aragorn vydržet. Přemýšlel jsem proto, koho přemluvit, aby s Aragornem trochu pohnul a hned první pokus byl úspěšný - s Edwinem jsme byli předtím zběžně v kontaktu, navíc právě uzavřel svůj DrD projekt Dračák.cz. Aragorn tak dostal nový impuls. A mimochodem také dodnes vynikající mapový editor od Alcatora, který bohužel nikdy nedošel takového uplatnění a ocenění, jaký by si zasloužil.

2.0

Edwin nejprve provedl pár vylepšení na stávající verzi Aragorna, ale začal také plánovat jeho kompletní předělání. O rok později - 2005 tuším někdy před létem - byla spuštěna verze 2.0, která své ambice úplně nenaplnila, byla přesto velkou zkušeností a revolučním skokem kupředu. Ostatně byla tu s námi ještě před rokem, takže byste ji ve většině měli znát, můžete si ji kompletně prohlédnout. Za změnu s vykřičníkem byl označil zakládání nových diskusí (do té doby existovalo jen jedno Hlavní fórum), což formování komunity zásadně podpořilo.

Ostatně dobu někde okolo přechodu na druhou verzi bych viděl jako takový bod zlomu. Bod, kdy se už přestalo stávat, že by tu v nějakou denní dobu nikdo nebyl, kdy jsem si začal na Aragornovi připadat jako na velmi rušné ulici. Proběhl první sraz a dorazilo ne až tak málo lidí. Fyzický kontakt mě osobně nadchl, někteří lidé ani nebyli z Prahy, že existují lidé ochotní kvůli Aragornovi cestovat bylo fascinující. Pozdější sraz byl ještě masovější - to jsem si už připadal jako na demostraci :-) - a dnes jsou již velká i malá setkání na denním pořádku.

Také bych rád vzpomenul sbírku. Aragorna jsem do té doby financoval sám, byl to můj vklad do vývoje. Jenže nová verze začala být dosti náročná a z hostingu nám napsali, že nás buď vyhodí, nebo přejdeme na dražší, výrazně dražší tarif. Jak to řešit se nabízela spousta možností, zvolili jsme však dobrovolnou sbírku a bylo to dobře. Celá spousta lidí přispěla, jak mohla, aniž by měla nějaké hvězdičky a výhody, prostě chtěli Aragorna udržet a měli zlaťák na podporu. Sehnalo se dost a vlastně až do teď Aragorn funguje z těchto peněz. Optimalizace mezitím ovšem přinesla možnost návratu na levnější hosting, což nám samozřejmě uvolnilo ruce.

3.0

Aragorn dva byl dobrý. Ale byl zmatený, nepřehledný a přeplácaný. Objevil se další programátor - apophis - a společně s Edwinem začali pracovat na ještě-další-nové verzi, která běží dnes. Přechod nebyl pro každého příjemný - mně třeba nikdy nepřestane chybět stařík Aragorn a žádný z existujících skinů IMHO není graficky tak hezký - ale byl to skvělý posun. Aragorn prošel nutnou liposukcí a myslím, že zafungovala. Od té doby - pravda, také díky lepší optimalizaci pro vyhledávače - se návštěvnost razantně zvedla a pořád lehce roste. Ale co víc - Aragorn je dnes dosti profesionálně fungující komunitní server, kde lidé tráví hodiny času, kde probíhají zajímavé diskuse a zdaleka nejen o DrD, kde vycházejí pěkné články, kde to prostě žije. A co víc - žije to samo a já s ním nemusím vůbec nic dělat. :-) Od promazávání jeskyní přes vyhazování na chatu až po schvalování článků - to vše dělají šikovní a zodpovědní lidé, prostě proto, že se jim chce pomoci.

To je prostě úžasné. I proto jsem poslední rok Aragorna začal sledovat jen pasivně, jako méně než uživatel. A jsem velmi spokojen, co se z něj po 5 letech vyvinulo. Nejenže je nyní jedním z neoblíbenějších a nejlepších fantasy serverů, ale je kvalitní i sám o sobě. Technické stránce příliš nerozumím, ale celá řada jeho částí je podle mého názoru naprosto na špici. Pro příklad - Ajaxchat je možná to nejlepší, co u nás v této oblasti najdete. Ale ještě co víc - ustálila se velikost naší komunity a věci jednoduše fungují. Je zde dostatek lidí ochotných pracovat pro komunitu, Aragorn jede kupředu. Nestíhám už ani, kdo co dělá, ale tým programátorů, který je především důležitý, se zdá být pěkně široký. Edwin nás stále neopustil, apophis doufám také ne a ixiik se nově zapojil. Jednoduše nemám jedinou obavu, že zde Aragorn bude i za dalších 5 let a stále ve formě.

První verze Aragornu
Druhá verze Aragornu
Třetí verze Aragornu :)

jilm/Nailin/23.2.2008
Nahoru




13.května 2006
AraLARP 1


Fotografie z akce - část první (Miranda)
Fotografie z akce - část druhá (Merredith)


Aragorn LARP byla akce Aragornské komunity, respektive jejích členů, odehrávající se jako tzv. LARP, tedy Live Action Role Play (v amatérském překladu: Hraní postavy naživo). V praxi tedy hra, kde hráči neznázorňují své postavy nejen slovně jako v Dračím doupěti či dalších systémech, ale znázorňují je i fyzicky svým pohybem, mluvou a vším okolo včetně bojů.


Jak to vlastně probíhalo: Joh-nyho verze


Než začala akce

Ještě dávno před LARPem to vypadalo s Joh-nyho účastní bídně, teprve po poslední změně termínu mohl Joh-ny přijet (a doufá, že toho ostatní nelitovali). Několik dní před LARPem bylo Joh-nymu sděleno, že bude muset, z naprosto nepochopitelných důvodů, přijet na Říčanské nádraží o hodinu dříve. Tak tedy silně znechucen vstává Joh-ny již v 6 hodin ráno a v 6:45 se vydává na cestu za dobrodružstvím. Okolo sedmé hodiny se Joh-ny dostavuje na Hlavní nádraží v Praze a s otevřenou pusou zírá na pomalu se pohybující dlouhé fronty, automaticky se do jedné řadí, opatrně obhlíží nádraží a očima hledá Grana, kterého naštěstí zná. Vcelku hravě ho nachází asi o 50 m dál bavit se s někým, koho na tu dálku Joh-ny nepoznává. Bohužel, ačkoli Joh-ny zaregistroval Grana, Gran nezaregistroval Joh-nyho. Joh-ny tak stojí dlouhou frontu na jízdenku, kupuje si svou a odchází za Granem. Od pohledu zjišťuje, že jeden z těch dvou lidí bavících se s Granem je Niam, a ten druhý je nějaký "týpek" který má trochu zafáčované ruce. Záhy se Joh-ny dovídá, že Gran nepočítal s bystrostí Joh-nyho, který počítal s tím, že oni už lístky mají a proto se urychleně Gran s Joh-nym ubírají k již o dost menší frontě na lístek a zjišťují, že skupinové slevy jsou skutečně dobrá věc. Zároveň se Joh-ny dovídá, že ten "týpek" je Niamin přítel Veldrin a že má zafačované ruce, protože je nešika a neumí otáčet latě, když stojí na střeše.

Celá skupinka se vydává na nástupiště č. 7 a vbíhají do vlaku, pohodlně se usazují a cesta poměrně pěkně utíká, tedy kromě toho že Gran dostal zprávu od Khanemise, že nepřijede. Bohužel cesta je až moc příjemná a když jsou v Říčanechm vystoupí vlastně spíš náhodou (pozn.: hláška z této situace se možná objeví v diskusi Pel-Mel->(Ne)jen filmové hlášky).

Na Říčanském nádraží přesně v 8:00 hledají KaSP1ho a Sharpa, po určité době zjistí, že tam nejsou a tak vyčkávají, ikdyž bylo domluveno, že hlavní organizátor tam už v osm bude čekat. Nakonec Sharpe a KaSP1 přijíždějí o půl hodiny pozdě. KaSP1 a Gran nakládají zavazadla do "tašky na kolečkách" jak se přezdívá KaSP1ho autu a odjíždějí na místo konání celé akce. Sharpe, Joh-ny, Niam a Veldrin zůstávají na Říčanském nádraží, aby shromáždili ostatní a přivedli je na místo. Hned v zápětí se objevuje Aron a ještě před devátou hodinou přijíždí vlak z Hlavního nádraží a přiváží Salzhornii a Merredith, za pár minut se z čistajasna přiřítí Miranda a skupinka je kompletní.

Nyní je nás osm a ve složení Joh-ny, Sharpe, Niam, Veldrin, Aron, Saltzhornia, Merredith a Miranda se odebíráme hledat cestu na místo LARPu, procházíme kolem poměrně pěkných chatiček, až docházíme k plotu, za kterým by měl být pozemek. I náš průvodce Sharpe se tím zdá se býti zaskočen, naštěstí zjišťujeme, že Saltz je připravena na vše a vytahuje z batohu štípačky, Sharpe se už už vrhá na stříhání plotu, když v tom uvidí cca. 2 metry od sebe obrovskou díru v onom plotu. Všichni bez problémů prolézáme a po ne příliš schůdném terénu dorážíme na určené místo, kde už na nás čekají KaSP1 a Gran.


První akce

Průběžně jsme se všichni tak nějak seznámili jeden s druhým a Gran začíná být nervózní, protože počet příchozích tak nějak nekoresponduje s jeho představami o počtu účastníků. Velmi rychle Gran testuje zbraně a zjišťuje, že všechny jsou v pořádku. Součastně se určuje, kde se postaví hospoda, tedy stan pro 8 lidí (by Gran), jejíž umístění se nakonec ukáže býti ne zcela správným. Gran s Joh-nym a Aronem začínají rozbalovat a stavět hospodu, zatímco ostatní se převlékají, poflakují a mají hloupé poznámky na to, že Gran pracuje, každopádně nepomáhají. Ukáže se, že Joh-ny s Granem, pod krycími jmény pro tuto akci: Bořek stavitel a Bagr, jsou sehraná stavitelská dvojka a s držákem hlavní tyče Aronem hravě sestavují ve 3 stan, určený k sestavování pro osmici lidí. Během stavby doráží další účastníci, kteří přijeli autobusem, tedy apophis, ixiik a Drakan. Jen co je stan dostavěn, volá pavel a KaSP1 pro něj odchází někam pryč, ale netrvá dlouho a jsou oba zpátky.

Nyní teprve Gran začíná propadat panice, když zjišťuje, že je nás přesně 14, což je počet CP a na obě armády by se pak nedostalo, Gran proto operativně přehodnocuje plán a sestavuje hodně odlehčený příběh. Nová dějová linka měla spočívat také v tom, že Vilda s unesenou princeznou naleznou Hraničáře a spolu s ním naleznou Hraničářovu snoubenku a pak někam uprchnou, ale byli naprosto zrušeny obě armády a ze všech vojáků se stali žoldáci. Jako hlavní protivníci se postavili kouzelníci Marachus s Lunarem. Ze zkušebního souboje Marachuse a Lunara vzešlo, že aby byl Lunar Marachusovi vyrovnaným soupeřem, musel by mít cca 10krát více životů, po dlouhých dohodách se nakonec s konečnou platností rozdělili role, včetně nové osoby kterou nějak získal KaSP1, místní dívky Marty, kterou nikdo neznal, a také ona neznala nikoho z nás.

Žoldáci měli tyto osoby: Hraničářova snoubenka=Miranda; obyčejní Žoldáci= ixiik, Drakan, Aron, Sharpe, a ostatní byli: Marachus=Veldrin; Lunar=pavel; Vilém = Dark Master Gran, The Lord Of The Rules, Servant Of Darkness, Second Dragon Lord, Intendant Of Aragorn.cz; Ratzor=apophis; Derek=Saltzhornia; princezna=Niam; hraničář=KaSP1; vesničanky=Merredith, Marta; hostinský=Joh-ny.

Po tomto rozhodnutí se hra počala rozhýbávat. Žoldáci se přesunuli na svou pevnost, Vilém, princezna, Derek, Ratzor a Lunar odešli na druhou stranu do lesů, hraničář kamsi zmizel a hostinský, Marachus a vesničanky Merredith a Marta zůstali ve vesnici. Přesně v 11:10 započal oficiálně LARP. Vůbec první co se stalo, bylo, že hostinský načal vodku pro Marachuse (:-)). Každopádně vzápětí si Marachus zjistil Lunarovu identitu (nutnou pro jeho zabití) a vydal se na jeho lov, během velmi krátké chvíle se střetli a oba prchli zpět do hospody, kde se vcelku přátelsky bavili (pozn.: v hospodě bylo neutrální území).

Po několika minutách přichází do hostince Vilda a jeho družinka a občerstvují se. Zjišťujeme, že apophis má dočasné problémy s hlasem a dvoumetrový chlap se zjevem zabijáka má hlásek jako konipásek, všichni se smějí. V té chvíli Gran (Vilda) zjišťuje, že zapomněl všem říct hlavní úkol hostinského a nejlepší zdroj peněz - hesla. Proto pozastavil hru a začal měnit a vyřizovat hesla a jednotlivé úkoly nutné splnit jednotlivým CP. Přibližně v tuto chvíli hostinský zjišťuje, že hraničář spolupracuje se žoldáky a začíná si uvědomovat, že se v intrikách a akcích asi brzy ztratí. Vilda získá od hostinského identitu hraničáře a utíká před žoldáky. V zápětí obsazují hospodu žoldáci, velmi tvrdě vyjednávají a dokonce se neštítí ani použít násilí na vesničankách, hostinský, který jim tedy byl donucen slíbit hory doly, je nakonec rád, že odešli. Žoldáci se dozvěděli cenné informace o heslech, která hostinský sbíral, a také identitu někoho, bohužel koho hostinský (Joh-ny) po akci zapomněl.

Začíná se intrikařit více, než je zdrávo a pan hostinský se v závalu žádostí o kávu, o obsloužení o informace a o další spoustu věcí naprosto ztrácí ve vzájemných vztazích, jediné co ještě postřehl, bylo, že Marachus a Lunar, tedy dva největší rivalové alespoň určitou dobu spolupracovali. V zápalu boje se pak naprosto ztratila akce, kde žoldáci chtěli napadnout Vildu a jeho družinu a dopadlo to přesně obráceně a žoldáci se z toho až do konce LARPu nevzpamatovali. Až po velmi velmi dlouhé době první Marachus pochopil důležitost hesel a hlavně její peněžní výnos, získal heslo od Lunara a tím i spoustu peněz. Až později na to přišel i žoldák ixiik a Ratzor (apophis). Za peníze, které Marachus dostal za ono heslo, si potom zakoupil identitu všech postav. Pak stačilo jenom využít správného okamžiku, kdy se budou Vildovi lidé mlátit s žoldáky, a zabil Vildu, načež se urychleně vrátil do hospody, kde byl nedotknutelný. Jenže plány zkřížil Gran, který jakožto organizátor zrušil nedotknutelnost v hospodě a při zbabělém úprku nebohý Marachus spadnul někde do trní a ošklivě si poranil nohu, díky čemuž nemohl běhat a eště k tomu byl zabit. Někdy během této doby, přesně v 13:30 odešel KaSP1-hraničář a také Marta-vesničanka.
Intermezzo

Touto akcí skončil první LARP na téma Vildovy cesty, ale díky dostatku času se všichni domluvili na tom, že snědí obědy a po obědě se uskuteční druhý LARP s jinou tématikou. Po obědě Gran vytvářel a později roznášel artefakty, a proto bylo dost místa na různé diskuse okolo Aragorna, nejvíce zajímavá byla jistě diskuse o Rozcestí a její výsledky pravděpodobně v Rozcestí brzy uvidíte, nebo již vidíte. Někteří si zkoušeli bojovat jeden proti jednomu, protože k tomu v průběhu bitev nedocházelo příliš často. Hromadné focení také následovalo.


Druhý boj

Díky ještě menšímu počtu bojeschopných hráčů byl nucen Gran vymyslet nový příběh pro druhý LARP a vymyslel prakticky to, že oznámil, že kdo chce být kouzelník, nebo něco speciálního, musí za ním a ostatní mají pět životů a nějakou zbraň, kterou si zvolí. Také díky tomu, že se Veldrin zranil a nemohl zrovna nejlíp chodit a tak radši zůstal hostinským, původní hostinský (Joh-ny) vyrazil do tuhého boje.

Uvádím seznam postav, kterého si Joh-ny všimnul:

  • přiteplený, hlučný a obtížný princ Esilgard=Joh-ny
  • tupý kroll sólista "Hu-he-ho" = apophis
  • Rytíř Karel = ixiik
  • neznámý trpaslík = Salzhornia
  • Dark Master&neznámý vrah s palicí = Gran
  • služebník Dark Mastera&neznámý = Miranda
  • Rothar = Rothar
  • neznámý gardista = Drakan
  • neznámá velmi polekaná temná kněžka = Niam
  • neznámý kouzelník = pavel
  • neznámý = Aron
  • neznámý = Sharpe
  • Hostinský, nezničitelný šaman = Veldrin
  • vesničanka, zástupkyně hostinského = Merredith

Druhý LARP měl spočívat v artefaktech různě rozmístěných po pozemku, ale hlavně v roleplayingu. Princ Esilgard se vydal pryč od hospody a po chvíli potkal Mirandu (která ještě hrála jinou postavu, než služebníka Dark Mastera) a vydali se hledat nějaké zlato, peníze nebo artefakty, po chvíli narazili ještě na Sharpa s Aronem, ale po chvíli se princ Esilgard po neshodě se Sharpem odloučil. Po dalších minutách neúspěšného hledání čehokoli, nalezl princ skupinku skládající se ze Sira Karla (ixiik), kouzelníka pavla a krolla Hu-he-ho, který padl Esilgardovi okamžitě do oka, ale ti prince odehnali. Dál se princ potuloval kolem, až narazil na záhadně oblečeného Grana a od něj se dozvěděl, že má nalézt Meč krále Irnicka (který byl mimochodem rozdělen na 3 části).

Dál princ jen tak procházel kolem a hledal artefakty naprosto osamocen, až nakonec potkal znovu Temného pána Grana, tentokrát už se svým sluhou (Miranda) a přidal se k nim. Po chvíli se ke skupince přidali ještě Drakan a také nově příchozí Rothar, skupina se usazuje v bývalé žoldácké pevnosti a vysílá Drakana a Rothara na výzvědy. Po dlouhých minutách Dark Master ztratil trpělivost a skupina se odebrala k hospodě, tam se postupně sešli prakticky všichni. Pak se Gran změnil v nějakého vraha s velkou obouruční palicí a šel to zkusit sám, po určité době se ale spojil s apophisem a to způsobilo, že se všichni ostatní s vyjímkou Niam a ixiika, kteří si podle vlastních slov hráli na maminku a na tatínka (:-)), spojili proti nim. Přibližně věděli, kam šli a proto je šli pronásledovat a zabít, našli je celkem hravě, ale s tím zabíjením to bylo horší.

Apophis s Granem proti zbytku se střetli na celkem rovné mýtině před žoldáckou pevností, od které směrem k hospodě, kam se ti dva potřebovali dostat, vedlo pole kopečků hlíny. Ostatní Grana a apophise obklíčili, zatímco oni dva pomalu procházeli. Bohužel nikdo z obkličujících nechtěl zaútočit jako první a tak se dvojici podařilo uprchnout a na kopcích většinu ztratit, ještě za kopci je dostihnul Joh-ny a Sharpe, jenže v boji s apophisem Sharpe ve špatnou chvíli uskočil a Joh-ny spadnul, takže uprchlíci uprchli. U hospody je však pronásledovatelé znovu dohonili a chystali se na střet, jenže okolo prošel kouzelník (pavel) a část pronásledovatelů šla za ním v obavě, že by mohl spolupracovat s apophisem a Granem, jenže kouzelník se probil a uprchl, takže Joh-ny, Sharpe a Aron jen ztratili čas. Když se vrátili k hospodě, probíhal už boj apophis&Gran proti zbytku. Joh-ny se vyřítil na pomoc osamocené Mirandě proti Granovi s palicí, jenže to trochu přehnal s rychlostí a vedle Grana zakopl a spadnul na uzavřený kanál (nebo co to bylo) na kterém byla železná konstrukce, do které upadl, naštěstí upadl šikovně, takže se mu kromě šrámu na ruce nic nestalo. Po šokování všech přihlížejících Gran s apophisem opět uprchli a ostatní zůstali u hospody, kam oni stejně museli dojít.

Skupina čekala asi půl hodiny, v jejímž průběhu přišli ixiik s Niam a něco po 18. hodině přišli Gran s apophisem, jelikož Granovi se udělalo špatně z dehydratace a proto se ukončil i druhý LARP.

Jak to vlastně bylo: Saltzhorniina verze

Tak já doplním to, co Joh-nymu uniklo.

Po zahájení LARPu se vydal chrabrý Derek s Ratzorem a nezbytným Vildou unést princeznu. Nalezení princezny bylo rychlé a téměř bez komplikací. Niam kladla pouze slovní odpor, ale byla umlčena přehozením přes rameno zdatného Vildy. Jak jistě uznáte, hlavou dolů se dost blbě nadává. Žoldáci, mezitím okupovali hospodu a odřízli nám tím přístup k proviantu. "Když vy tak, tak mi vám vypleníme pevnost" zaznělo rychlé rozhodnutí. Vilda, ač se předtím holedbal, jak dokonale má nastudovanou mapu, v půlce cesty zjistil, že nejen neví kde je pevnost, ale ani netuší přibližný směr a vzdálenost. "No jo člověk" zavrčel Derek a podal mu svojí mapu, té se k nemalému údivu všech chopil barbar Ratzor a dokonce ji i správně přečetl. Po chviličce běhu a trapných invektiv na adresu trpasličí rychlosti jsme se přiblížili k pevnosti. Žoldáci prokázali nedostatek talentu a předvídavosti. Pevnost byla opuštěna, hlídky nikde, mohli jsme rabovat. Za oběť nám padlo podivné zavazadlo jednoho žoldáka a dokonce i jeho zbraň špičkový boken. Alkohol bohužel žoldáci neměli. Barbar opět překvapil a z větviček vyvedl v ohništi krasopisný vzkaz "Byli jsme tu". Derek hlídal, aby se družinka nedočkala nemilého překvapení. Zpět jsme se vydali kolem skal, za občasných protestů princezny. Vilda se projevil jako pravý gentleman a princeznu pouze přemlouval a uklidňoval. Derekův návrh na hromadné znásilnění byl bohužel zamítnut. V uctivé vzdálenosti jsme obešli hospodu a plížením se přiblížili na doslech...ono hlučící žoldáky bylo slyšet dost daleko. Počkali jsme, ukryti téměř za hospodou, až se žoldáci vydají nás hledat a vtrhli jsme do hospy. Vilda začal zjišťovat informace od hospodského a Derek podpladil jednu z vesničanek, aby nám vylákala žoldáky po jednom do pasti. Pak jsme se opatrně skryli nedaleko hospy a tiše vyčkávali. Past sklapla a žoldáci tvrdě doplatili na svou nezkušenost. Jedinou ztrátou na naší straně, byli Derekovi vousy. Část jich visela po okolních keřích a zbytek jsem zahodila ve víru boje. Rozjařeni vítězstvím a alkoholovou posilou z hospody jsme se pak Ratzor a já vydali stíhat Marachuse a Vilda nevěděl nic lepšího, než se nechat zabít. Marachus /Veldrin/ bídně skonal, po té co se rozplácl na zemi. Bohužel jeho umělecký pád odneslo natlučené koleno a řezná rána na holeni. Mírně nadávajícího Veldrina jsme doprovodili do hospy, a tam se zjistilo, že nikdo z přítomných nevzal lekárničku. Za protestů ostatních "Vodku néééé, tý je škoda" jsem Veldrinovi vydezinfikovala ránu vodkou a přelepila jsem jí izolační páskou. Gran pak ukončil první část LARPu.

V druhé části jsem, coby bezejmenný trpaslík, bloumala krajem, kde jsem potkala Arona a Sharpa. Slovo dalo slovo a utvořili jsme skupinku. Větší část hry, když nepočítám likvidaci Drakana, jsme trávili plížením a sázkami, kdo na nás dřív šlápne. Ze svého strategického místa, uprostřed keřů a angreštu, jsme měli dokonalý přehled o dění. My věděli o všem, o nás nevěděl nikdo. Drakan, poučený už druhým potupným výpraskem, si také pořídil skupinku čtyř bojovníků a tak další setkáním s ním nedopadlo zrovna dle našich představ. Trpaslík se sice snažil umožnit odchod ostatním, ale hrdinný Aron se rozhodl trpaslíkovu smrt pomstít a doplatil na to také. K oživení jsme se stáhli do hospy kde nás potkal i nově příchozí Rothar. Hospodský nás pak podplatil, a objednal si zabití Grana a apophise. K tomu už ale bohužel nedošlo.

No a poLARP také stál za to. Apophis, chvílemi ztrácející hlas bavil celé okolí a statnou průvodčí blíže neurčeného věku. Pražáci, zatím neuvyklí normálním lidem, na nás koukali zčásti podezřívavě, jindy s děsem v očích a semtam i pobaveně. Moje sekera, Apophisův meč a Granova palice byli středem zájmu. V hospodě, po 180. probírání Rozcestí jsme chvíli uvažovali o násilném Apophisově umlčení, ani talíř ňaminy mu nezabránil se vracet k jeho zamilovanému tématu. Těsně před půlnocí nás ixiik vysadil z metra a já s Merredith jsme vyrazily na nádraží. Merr bleskurychle zjistila, že nám vlaky jedou po 4 hodině ranní. Tak jsme zasedly v hale, prohlížely fotky a vrčely na kolem se motající bezdomovce. Bohužel po půlnoci se hala zavírá, naštěstí nám švarný policista, evidentně obdivující mojí sekeru a výstřih Meredith poradil nedaleký bar, kde jsme našli vcelku klidné útočiště až do odjezdu vlaku.

Bránice od smíchu mě bolí ještě dnes. Tak bezvadný den už jsem dlouho nezažila. Shodli jsme se sice na drobných úpravách v pravidlech i organizaci, ale myslím že lépe už to dopadnout nemohlo. Každý kdo nejel, přišel o spoustu bezva zážitků.

Co bylo po LARPu, tedy poLARP
Ještě těsně před koncem LARPu nás opustil Rothar, který s sebou vzal i Niam a Veldrina. Po LARPu se ještě trochu povídalo, ale hlavně se začalo uklízet. Jelikož Granovi bylo špatně, tentokrát už musel Bořek stavitel sbalit stan bez Bagru a nakonec se mu to i podařilo jen s malou dopomocí ixiika. Pak se velmi velmi dlouho balilo a jen co to šlo, tak všichni kvůli apophisově časové tísni vyrazili směrem k nádraží. Hned po pár metrech jsme rozmýšleli cestu k nádraží, kde jsme si mohli vybrat. Jak se později ukázalo, vybrali jsme si špatnou možnost a apophise to nakonec stálo noc v Praze. Po cestě se oddělil pavel, který přijel i odjel autem. Po poměrně dlouhé cestě jsme dorazili na nádraží a apophis zjistil, že mu potřebný vlak ujel o 6 minut. Na další vlak jsme čekali ještě skoro hodinu, ale hodinu plnou legrace. Ještě před příjezdem našeho vlaku odjela Miranda a už nás zbylo jenom 9 (Joh-ny, Gran, Saltzhornia, apophis, ixiik, Merredith, Aron, Sharpe a Drakan), z toho pro Arona měli přijet rodiče autem, Sharpe měl jet domů vlakem směr Benešov a Drakan si domluvil, že u Sharpa přespí.

Proto zbývající šestice nasedá do vlaku a odjíždí směrem do Prahy. Ve vlaku jsme přišli na to, že apophis ačkoli má problémy s hlasem je náchylný ke řvaní (jedním z důvodů bylo jistě to, co na nádraží vypil) a tak cesta probíhala velmi legračně. Nakonec jsme dorazili na Hlavní nádraží, odkud jsme chtěli pod vedením ixiika zamířit do nějaké hospody na Florenci. Cesta metrem proběhla v pořádku, problémy nastali na Florenci kde jsme se na autobusovém nádraží dívali, kdy jede Merredith autobus do Plzně a zjistili, že nejbližší je vlak v 4:15, nakonec Merr řekla, že to tedy přečká a Saltzhornia řekla, že se obětuje a zůstane s ní. Ixiik nás dovedl do pizzerie, kde se někteří z nás dobře najedli, napili něčeho nealkoholického a velmi dobře si popovídali. Už bylo 11, když jsme odcházeli aby Joh-ny i po doručení Granova stanu stihnul poslední metro. Hned po odchodu z pizzerie, ale ještě před odchodem k metru se za námi přiřítila okouzlující dáma z oné restaurace, které se zalíbil Granův špičatý kouzelnický klobouk a chtěla si ho vyzkoušet. Po tomto rozptýlení jsme odešli k metru, apophis odešel ještě na Florenci na metru B a Joh-ny a Gran se s Merredith, Saltzhornií a ixiikem rozloučili na stejné zastávce metra C.

Po chvíli od doby, kdy Joh-ny s Granem nastoupili do metra, přišli jacísi lidé, vypadalo to na cizince a posmívali se Granovi, protože měl kouzelnický špičatý klobouk. Na Joh-nyho šeptání Granovi, aby je majznul palicí, se mu dostalo odpověďi od jednoho z cizinců "Řikals něco?", načež Joh-ny ztuhnul a mlčel. Později si ještě chtěli nějací opilí Slováci vyzkoušet Granovu obouruční palici a nedokázali pochopit, že je to opravdu určené k mlácení lidí. Joh-ny poměrně bez problémů dorazil domů v 0:10 a po návštěvě Aragornu začal sepisovat tuhle Recenzi.


Jaké to vlastně bylo
LARP byla jistě nová zkušenost pro více Aragornských účastníků a je velmi pravděpodobné, že se ještě něco podobného zopakuje. Proto bylo velmi důležité, že na tomto LARPu se snad našla většina možných, nevynucených chyb. Jako největší zápor LARPu bych hodnotil KaSP1ho připravenost, který si jako organizátor nebyl ani schopný sehnat převlek. Na druhou stranu jsme se zase všichni sešli a to je vždycky dobře, ať už se dělá cokoli, dobře jsme si popovídali i zabojovali. Také by se mělo ocenit, že nám vyšlo nádherné počasí. Pevně věřím, že podobná akce se ještě zopakuje a sem si jistý, že organizátoři se poučí z chyb jejich předchůdců a určitě se tam uvidíme s další spoustou lidí a doufám, že jich bude ještě více než tentokrát.

Fotografie z akce - část první (Miranda)
Fotografie z akce - část druhá (Merredith)

Joh-ny/Saltzhornia/Merredith/19.2.2008
Nahoru




29. - 31.září 2006
AraLARP 2


Fotografie z akce - část první (Liraine)
Fotografie z akce - část druhá (Merredith)
Fotogrfie z akce - část třetí (apophis)


Počet účastníků: 33

Takže v pátek jsme dorazili do Mirošova… či jak se ta díra jmenovala. Na nádraží už byla banda lidu - já jsem dorazila s hodinovým zpožděním, protože byla výluka na trati. Pozemek se měnil na poslední chvíli, takže vlastně nikdo nevěděl kam se jde, směr jsme znali jen velice přibližný.

Prohnali jsme se vesnicí a asi hodinu čekali na další várku lidí u nějakých vilek. Majitelé občas vykoukli z okna a nevím proč honem se lígrovali, asi se nás báli, či co. Skupinky se pomalu slejzaly, ti co se neznali se navzájem představovali. Zaujalo mě představování jednoho hocha: "Ahooj já jsem Darwin s dvojitým", taky mu dodneška říkáme „dwojitej“.

Už skoro za tmy jsme se dozvěděli, že stojíme vážně na špatném místě a vyrazili za chabého světla asi čtyř baterek dál po silnici a pak do lesa. Po půlhodinovém klopýtání o kořeny, prokládaném nadávkami a výhrůžkami organizátorům, nás zastavil plot. Gran ho zručně přelezl, aby zjistil, že dál to vážně nepůjde. Při svém artistickém výkonu si roztrhl kalhoty a ztratil několik knoflíků. Vzbouřila jsem se, že s 40 kg na zádech už nikam nejdu, ke mně se přidalo pár dalších rozhořčených hlasů, a tak jsme zakempili u plotu

Začali jsme vařit večeři, později doklopýtal Rothar s ixiikem s oznámením, že jsme vážně na úplně špatném místě. Niam si ztěžovala že jí KASP odvezl spacák, začala se tvořit spacáková grupa. Postupně hovor slábnul, přerušen jen v jednu chvíli výkřikem: "Darwine, ty prase, nech toho!", tupý náraz, "Auu" - to Anarion trestala Darwina za dotěrnosti baterkou.

Holkám jsem půjčila můj spacák a spala jsem zabalená jenom v celtě, no noc nic moc.Vedle mě kouřili kluci vodárnu, kterou obětavě nesl Drakanův brácha Evil.

Ráno vyrazila rychlá průzkumná četa vyhledat larpoviště, a my se pomalu převlékali do kostýmů. Larpoviště bylo nalezeno, spojka odjela pro lidi k vlaku a nezbytnou vodu a my ostatní rozbili tábor. Při kopání ohniště mi byla zlomena památeční lopatka. Před polednem jsme byli konečně komplet.

Po nezbytném vyhlášení pravidel jsme se rozprchli, já jako Derek s neodmyslitelným plnovousem, Gran- Vilda, apophis- Ratzor a pavel- Lunar jsme se vydali unést princeznu.

Vilda se vloupal do pevnosti a zjistil, že princezna Niam i s dvorní dámou Anarion vzaly roha. Navíc nás zahlédli vojáci, tak jsme se dali na ústup. Zvuk hádky nás přivedl až k bojující princezně. Vojáky jsme zahnali, princeznu poněkud drsně zpacifikovali, měla jsem od ní žebra samou modřinu a apo byl poškrábaný a pokousaný od dvorní dámy. Vyslán rychlý posel pro knížete Daurina a domluvena cena za kterou se mu princezna prodá. Vilda nechal ovšem inteligentně utéct dvorní dámu a ta přivedla posilu v podobě Heldegardových vojáků. Strhla se bitka při které jsem byla ze zálohy raněna. Doplazila jsem se až k vesnici a můj dobrý Barbar Ratzor mě, notně funíc, na zádech odnesl až k léčitelce. Nakonec jsme se ve vesnici sešli i s Vildou a Lunarem. Daurin nám zatím nezaplatil, tak jsme se vydali do jeho pevnosti pro svůj plat. Vilda se vracel do vesnice pro svůj klobouk, byl zajat Heldegardem - Drakanem a potupně zbičován. Jeho hláška: "Já potřebuju čůrat, prosím já opravdu potřebuju čůrat," vešla do dějin...nutno dodat že to chudák musel vydržet.

Princezna se mezitím pokusila o útěk, ale před branou pevnosti byla sražena k zemi. Daurin odmítal zaplatit, tak jsem coby Derek využila situace, princeznu zvedla do náručí a prodala ji Daurinovi ještě jednou. Pak už jen znovu úprk mezi stromy . V jednu chvíli nás zahlédli žoldáci,ale těm jsme hravě zmizeli v ostružiní. Nepříjemné, nicméně účinné řešení. Pak jsme se dvě hodiny plížili po okolí, věděli jsme o všem co se děje - o nás opět nevěděl nikdo.

Heldegard, rozzuřený únosem princezny, zaútočil na Daurina a vyvraždil jeho pevnost. Žoldáci, které si najal, zavětřili průšvih. Přeci jen královi se vyvraždění jednoho z jeho věrných líbit nebude. Vypověděli Heldegardovi poslušnost. Nic mu nepomohlo zajetí jejich dvou druhů.Osvobodili princeznu i Vildu a kuli plány, co dál.

Přemýšleli ve vesnici dostatečně hlasitým způsobem, takže mi - ležící v křoví asi patnáct metrů od nich, jsme je opravdu nemohli přeslechnout. Rychlá dohoda s Ratzorem a Lunarem, skok do současnosti a mobilní telefon u ucha. "Ixiiku co dál?"

Ixiik potěšen, že jsme nebyli sežráni divou zvěří, vyrazil za námi. Nepřešel nás jen pro to, že jsem se zvedla, když šel asi dva kroky ode mě. Jeho první věta byla: "Vy volové kde jste, už vás dvě hodiny nikdo neviděl," nato jsme mu vylíčili jak jsme vyrabovali Heldegartovi pevnost; Drakan byl radostí bez sebe, protože jsme mu vypili asi půlku vodky :).

Dohoda byla rychlá, žoldáci, lépe řečeno jejich vznešený velitel ixiik se ujímají velení, princeznu propustí, ale musí ztrestat Heldegarda. Zase úprk mezi stromy a "náhodné" setkání s velitelem žoldáků. Chvíle tvrdého vyjednávání a za přislíbení jednoho panství se Derek uvoluje pomoci a navíc povolat Trpaslíky do zbraně. Lunar posílá poštovního holuba se zprávou a my se setkáváme se zbytkem žoldáků. Jenže ouha, trubky v dálce značí, že Heldegard nečeká a povolává posily.

Oblehnutí pevnosti bylo dílem okamžiku. Vojáci sice vytvořili dvojitou hradbu štítů, ale proti našim rozběhnutým tělům neměli šanci. Prolomili jsme vstup a nastal masakr. Vcelku rychlý, Heldegarda před zajetím zachránila jen potupná sebevražda. Stáhli jsme se do vesnice, kde vlastně skončil první den hraní. Originálními slovy Hullaka: "Tak nás všechny vyvraždili, hovada."

Pak už se jen probíralo kdo, kde, s kým, jak a přes pomerančovej plot...což je další narážka kterou chápou jen zasvěcení :).

No večer se sedělo, pilo, zpívalo, strhla se čokopárty... další tajný termín :).

Ráno se vstávalo poměrně časně. Bohužel večer někteří odjeli, ale stejně nás zůstalo asi 25. Gran vyhlásil základní příběh. Jsme v Pustinách. Kdysi tu stávala čarodějná věž obývaná mágy. Hoši se nějak nepohodli, povraždili a schopnosti jednoho zakleli do knihy; způsobili menší atomový výbuch a srovnali věž i celé okolí se zemí. Teď po letech se sem pomalu vrací život a dobrodruzi hledají zlato a artefakty. Tady už znám čistě jen dění kolem mě.

Rozprchli jsme se do lesa, já coby trpaslice Saltz se svojí bojovou pánvičkou. /Další termín, jenž znají jen zasvěcení/.

Shromáždila jsem okolo sebe několik mužů, neštítících se žádné špatnosti a vydala se hledat artefakty a sbírat informace. Po cestě jsme kromě několika podivínů potkali i temného kněze. Získali jsme něco zlatých a jednoho zajatce, kterého jsme pod hrozbou strašných mučení a po krutém svázání tkaniček donutili sloužit nám a posléze jsme ho i výhodně prodali. Byli jsme svědky temného rituálu a odklizení mrtvoly jsme si nechali slušně zaplatit. Dodnes Sharpovi dlužím jeho podíl. Kněz se k nám po nějaké době vrátil a navrhl, že nám zajistí boží přízeň výměnou za službičku. Zakoukal se do jedné nevěstky a hodlá si ji ponechat.

Slovo dalo slovo, on si přivedl kurtizánu a začal nás zasvěcovat do tajů Ragnaroka. Nicméně po nějakém čase už na bránu pevnosti bouchal ochránce nevěstince, že chce děvu zpět. Po krátké debatě, místo aby se mi postavil jako chlap, zatroubil na ústup a utekl. Bylo nám jasné, že Kněze neochráníme, tak jsme mu i s dívkou umožnili útěk. Bohužel zakopl o paladina a o děvče přišel, jen tak tak uhájil holý život. Ani nám se nevedlo nejlépe - značná přesila bojovníků za právo nás smetla. Bylo mi jasné, že proti paladinovi nemáme šanci. Navíc po okolí pobíhal vlkodlak a ten byl s paladinem jedna ruka. Což nám prozradil místní poněkud přihlouplý drvoštěp. Co s tím. Rychlá dohoda s bordelmamá, že zdatného otroka uživí. Ixiik včas utekl, tak padla moje volba na paladina. Honem jsme vyhledali kněze a ukuli plán.

Naoko nabídneme zajatého kněze paladinovi a při převzetí zajatce zajmeme paladina. No zmanipulovala jsme hrstku lidí, myslících si že nám to pomůže k zlikvidování vlkodlaka. O mé výhodné dohodě s bordelmamá nikdo nevěděl. Ale paladin Rothar čuchal podraz, tak si pro zajatce přišel s doprovodem a odmítal se přiblížit sám. Chvilka přemýšlení a zmatený kněz zjišťuje, že je zrazen a doopravdy vydán. Ale plán dohodnutý ve vykřičeném domě mi nedal spát. Svolala jsem lidi, využila jsem zaujetí paladina a jeho věrných vymítacím rituálem a za cenu vlastního zranění jsem zasekla paladinovi do zad sekeru. /Bohužel jsem podcenila Rotharovi reakce, a dostala záštitou meče za ucho, takže jsem se svalila doopravdy./ Mí muži ovšem zaváhali a družina paladina je rozprášila. Já padla v hrdém boji s paladinem - ne že bych svůj život dala lacino. Kněz byl znovu donucen pokleknout a paladin z něj vymetl veškeré zlo. Bohužel to netušil vlkodlak a při první příležitosti nebohého polepšeného kněze sežral. Tím vlastně skončil druhý den, nesoucí se ve znamení bojů, intrik a rituálů.

Pak už jen rychle probrat, co se vlastně všechno semlelo, uklidit po sobě a hurá na vlak.

Fotografie z akce - část první (Liraine)
Fotografie z akce - část druhá (Merredith)
Fotogrfie z akce - část třetí (apophis)

Saltzhornia/Nailin/ 3.3.2008
Nahoru




4. – 6.května 2007
AraLARP 3


Fotografie z akce - část první (Mcc)
Fotografie z akce - část druhá (ixiik)
Fotogrfie z akce - část třetí (Brouk)
Fotografie z akce - část čtvrtá (apophis)


Aragorn LARP 3 – Všejany 007 – část páteční
pohled organizátorův, aneb co jsme „asi tak nějak“ chtěli a co se jak (ne)povedlo :)


Byl pátek 4.května a odpolední slunce spalovalo už tak dost vyprahlou a křupající půdu pod nohama. Čas pomalu utíkal v tetelícím se vzduchu nad asfaltkou. Něco málo po čtvrté hodině jsme s Rotharem projížděli Nymburkem, auto plné zavazadel dalších lidí, nějaká ta voda pro všechny a hlavně vlastní batohy, zbraně a malinko proviantu. Příjezd do Všejan byl více, než jen úsměvný. Ani já a ani Rothar jsme totiž nevěděli, kudy že to vlastně od Nymburka jet k vlakové zastávce Všejany, neboť tam již čekali Anarion a Kašpárek. Po bezmyšlenkovitém přímém průjezdu obcí jsme to otočili a shodli se, že správně byla hned první odbočka na kraji dědiny. Trefa! Naložili jsme další bagáž a VW Golf si sednul na zástěrky. Nařezali jsme fáborky, abychom mohli vyznačit cestu, vyrazili směr „někudy k pozemku“, protože mapu jsme ani jeden nevlastnili, a spoléhajíc se na instinkty lovce s pěšákem po boku jsme hledali cestu k dějišti dnů následujících. Tou dobou již ixiik byl u zavřené závory a přímé cesty do lesa. Telefon zafungoval, prý je to správná kamenitá šlajsna a že ať jede nám naproti, že se potkáme na asfaltce. Hle, náhoda tomu chtěla, v zádech nám přistál malý červený Ford. Na místě spolujezdce vysmátá Saltzhornia = další banda na obzoru. Čekají až uvážu fáborky :)

Auto s ixiikem projelo kolem odhadem ve sto dvaceti. Okraj obce asi nic neznamenal. No jo, holt spěchal. Naštěstí mě poznal a kotoučové brzdy zaúpěly svou ódu na rychlost. Slovo dalo slovo, vyrazilo se kupředu hromadně, já průběžně skákajíc z auta ven, někdy ke značce, jindy sprintujíc za Golfem, když mi Rothar popojel trochu víc. Času ubývalo a nebylo ani pár minut navíc. Granův vlak se nesmiřitelně blížil a potřeba prázdných aut pro naložení další čerstvě přivezené bagáže byla stále větší a větší. Zrychlili jsme a dorazili k závoře. První problém. Opravdu byla zavřená, vskutku pevně. Naštěstí umělec a můj osobní řidič Rothar ve spolupráci se šperhákem zvládli vykroutit matku (nebo co to vlastně bylo) a brána k zábavě se otevřela. Hurá rychle na pozemek, vyložit batohy, nechat pár lidí na místě, připravit dřevo, založit oheň, odjet auty na nádraží, naložit, přijet, vyprázdnit auta podruhé, potřetí, počtvrté a konečně si uvědomit, že LARP začíná. V průběhu podvečera dorazila celá Granova vlaková banda. Tou dobou tikalo na hodinkách něco kolem půl sedmé večerní.

Jedlo se, kecalo, poznávalo nové lidi, udělalo se první hromadné foto, stavěl se velký bílý stan, všechno se zvládlo, semtam se někdo napil víc a pak mluvil nesmysly, jinde zas vyřvával hlouček lidí s kytarami uprostřed. Každý si našel svoje, kdo ne, začal mluvit a někdo se přidal. Páteční večerka byla kolem druhé ranní, kdy jsem byl jedním z posledních, kdo šel spát. Snad jen u ohně jich ještě několik zůstalo. Tolik lidí, tolik vyprávění, tolik všelijakých příběhů. Neoběhal jsme ani polovinu z nich, ač bych tomu byl rád. Možná je to tím, že ne všichni tam byli z Aragornu. Protože pak je to tak trochu o nátuře, kdo si s kým jak padne do noty a na jaké téma se vede hovor. Třeba já jsem opět začal s tím, že tohle a tamto na Aragu je v plánech. Pár lidí to zaujalo a nakonec při pohledu na hodinky z toho byl třeba hodinový „skoro“ monolog webmastera. Usínalo se sladce, v trávě na karimatce. Většina spala vevnitř, přecijen sprchnout mohlo kdykoliv, protože k večeru se obloha zlověstně zatáhla šedivou pěřinou. Předzvěst deště však v noci mlčela jako hrob a sucho zůstalo faktem.


část sobotní (VildaLARP + CTF)

Světle šedivá obloha, občas kus modře, bodavá pálivá bolest pod očními víčky. Otevřít, vylézt ze spacáku, najít kanystr s vodou, umýt ruce, opláchnout obličej, probudit se. Tolik se dalo udělat pro osobní hygienu a hlavně pro nejjednodušší probuzení, které člověka nastartovalo. Násilné? Kdepak – nutné! Tedy až na výborné kafe, kterým jsem hned vzápětí zalil svůj vymluvený chřtán. Zběžná a rychlá snídaně, nějaká ta polívka ze sáčku a hlavně dvě Tatranky. Druhý den, VildaLARP, kostýmy na sebe a pak to začlo. Skupinky vojclů, žoldáků, Vilda a spol, ostatní, aneb já (hospodský + vetešník + zbrojíř + informátor + fotograf v jedné osobě) jsme udělali nějakých pár záblesků na slunci do objektivů digitálů. Tohle bylo pro všechny to příjemnější, ale i organizátoři potřebují z něčeho zaplatit tu veřejně přístupnou vodu s pitím, jídlo, Budvary a Gambáče, všechno… benzín. Vstupné na LARP se vybralo celkem rychle, moc protestů díky bohu nebylo. Další focení, které skončilo, když Gran vyhlásil Arénu, aby se zjistilo, jak je na tom kdo dobře, a mohly se rozdělovat skilly. Půlhodinka rychlých bojů, kdy jsem sám na sebe zjistil, že své rány mírním až přespříliš, takže i Daurin = Joh-ny mi málem nařezal plných pět životů a já jemu sotva čtyři. Armády rozděleny, žoldáci s velitelem ixiikem mají své malé obnosy pěněz a šlechta si užívá královské pokladnice, za kterou by si mohl kdokoliv koupit kupu nájemných zabijáků. V té době mi hlavou prošla idea, že fakt není žádnej zbylej člověk na vesnici a hospodu, natož na intrikářského a mazaného obchodníka s jídlem a vodou – hospodského. Foťák si posteskl, fotky také od toho tedy moc nemám. Škoda. Velká škoda. Asi tak v jedenáct se mohlo začít hrát.

Já, jakožto hostinský, jsem na začátku neměl nic moc co na práci, tudíž jsem udělal pár obrázků hezky z místa, „live“. Pevnosti, nějaké to vojsko, občas jsem vzal foťák s sebou i později, ale ne již tak často. Sice jsem čekal, že někdo brzy zemře a budu moci fotit víc a mnohem častěji, protože předám hospodu jinému zlotřilci = první mrtvole, ale ouha. Umírat se nikomu nechtělo. Žoldáci se nenechali najmout k žádné armádě, všichni hledali ztracenou princeznu a když našli tři dvorní dámy, tak všechny vykládaly, že jsou princezna (ikdyž jedna z nich jí možná byla). Zapeklitá situace, kterou děvčata vykoumala nanejvýš výborně. Sám jsem se k většině informací o bojích nedostal, Vildova družinka byla skoupá na slovo naprosto stejně jako vojáci z Heldegardových i Daurinových řad. Jen žoldáci, když jim člověk nalil s malou slevou ostrého, se rozpovídali. Ale nic, co by hospodský neznal, neřekli. Hra pokračovala s několika málo zvraty dál a asi po dvou hodinách již bylo jasné, že dojde na dobývání pevností, protože někde se stalo, že vojáci na sebe narazili, princezna utekla, dvorní dámy taky a všechno se zamotalo. Ono totiž když jedna dvorní dáma je i snoubenka Hraničářova, která si hraje na to, že jí není... ve výsledku pak vzniká problém, kdo je kdo, kdo s kým a kdo proti komu. No děvčata to zvládla víc než zdařile. Zkrátka z toho byla motanice a rozmotat se jí povedlo vpodstatě jen s příspěním kouzel a znalostí organizátorů. Možná že nakonec žoldáci teda princeznu měli, idkyž... Zkrátka VildaLarp byl vydařeně odehraným tajnosnubným a tajnůstkářským LARPem. Budiž tak i příště, prospěje to hře, byť ji to značně zkomplikuje a občas se fakt neví, kdo na čem je, byť by to měl i herně vědět (že Joh-ny? Neměls třeba vědět, kdo je princezna?)

Kolem třetí hodiny odpoledne již bylo jasné, že se toho moc dalšího nebude dít, že zkrátka děj je vyčerpaný, armády poražené nebo povražděné, lítali tam různí speciální kondoléři, aby doručili tu a tu zprávu nebo ještě lépe vyvraždili či otrávili celou armádu. O zábavu nebyla nouze, ale jen tu bojovou. Což všem nevyhovovalo. Organizátoři tedy zvolili ukončení VildaLARPu jakožto celku a … hodovalo se, hodnotilo hraní, jak kdo co zvládnul, co se vlastně dělo a podobně. Samozřejmě, že konečně se i vařil zmíněný oběd, někdo hromadně, jiný soukromě. Kolem 16.hodiny padnul návrh z původně žoldáckých řad, že by se mohla udělat nějaká hra na typ bitvy, nebo tak něco. Kašpárek, buďme mu za to všichni vděční, přišel s vylepšením v podobě CTF, neboli Capture The Flag = Lov na vlajku (utěrku) druhého týmu. Po rychlém dohadování pravidel, rozdělování na týmy a určování toho, co se může a co už ne, kolik kdo má životů (3 životy) a jak a kudy a kam se dá vyhrát, začalo se. No, vypadalo to zajímavě. Modřin vzniklo v průběhu jedné hodiny nejvíc za celý víkend. Nejdříve jsem bojoval s holí, ale po zjištění, že když mi někdo dá přes prsty mečem, tak tu hůl neudržím, šel jsem si pro obouruční meč. To už bylo jiné, hlavně tedy sladké, pošušňáníčko. Napoprvé náš tým ztratil vlajku a zabodoval soupěř, pak se to tak všelijak máchalo na tom, že jedna skupina ubránila, druhá než se vrátila doplnit životy tak už obránci zregenerovali, … no plácalo se to, až jsem se naštval, že si zajdu pro kafe. Došel jsem si pro černý lahodný nápoj k ohništi, napil se a posílen – vyrazil k nedaleko ležící pevnosti. Jediný spolubojovník poblíž a asi čtyři obránci. Risk. Sprint, barbarský řev, připravený obouručák zdvižený k plnému máchnutí (po hlavě snad radši ne) a „useknutí“ končetin. Ještě teď, když si na tohle vzpomenu, musel ze mě jít strach :) První rána vykryta, druhá mi šla jasně do žeber, dva životy zbývají. Čapnul jsem vlajku, další rána do zad. Opět jsem zapnul motorek na plný výkon, vlajku – utěrku omotal kolem ruky a plnou parou k základně, v zádech dva běžce. Naštěstí dvoumetrovými skoky jsem jim utekl. Tou dobou již slušně vyflusaný a utahaný jak kotě, zralý tak akorát na spánek a regeneraci někde v lázních. Vlajku jsem dotáhl s vyvrhnutými plícemi až před vlastní pevnost, kde mě jakýsi nepřítel, bojujíc s naší obranou, bacil po zádech, a já sotva tři kroky od jistého bodu – se sklátil k zemi. Naštěstí si kořisti všimli spolubojovníci a bodovali. Krásný boj, dlouhý běh, únava. Myslím, že chvíli se pak ještě soutěžilo, blbnulo, ale už tak dlouho to nevydrželo. Nervy na pochodu z bolesti, únavou nebržděné rány a tak, no zkrátka se asi v sedm skončilo a šlo se večeřet.

Zpívání, hraní bangu a dalších her, hraní na kytaru, užívání si, kecání a krafání o ničem i o filozofických věcech, tohle všechno byl večerní program. Zase jsem jej strávil u ohně s nejbližšími. Holt, ne s každým si padnete do noty a když toho dotyčného (nebo on vás) přetáhnete v průběhu dne po nohách a rukách, ani se nějak extra nevyhledáváte. Sobota se podařila. VildaLARP byl opět jiný. Opět potvrdil, že stačí malý nápad skupinky lidí (slečen okolo princezny) a může to zamýchat nenapravitelně dějem natolik, že se to zvrtne v určování obyčejných identit. Fotky možná napoví víc.

Když jsme někdy kolem půlnoci u ohně přivítali maskáčované vojáky, koukali jsme, co se to tu jako teda děje. Kolegové, také RolePlay&LARP hráči, ovšem z trochu jiné šťávy. Americká 4.pěchotní divize s plnou polní, prej díky našemu zpívání nás v té tmě vůbec byli schopni najít. To potěší. Vyzkoušeli si meče, štíty. My zase jejich eM šestnáctky a další zbraně. Pěkně se s nima hovořilo, jen co je pravda. Holt lidi si rozumějí, když mají podobné „úchylky“. Spát se šlo všelijak, většina asi tak ve dvě ráno. Dobrou noc jsme si s blízkými řekli, když už mělo skoro svítat, asi tak ve tři ráno. Ale spalo se skvěle, unaveně, na čerstvém vzduchu, pod širým nebem.

Fotografie z akce - část první (Mcc)
Fotografie z akce - část druhá (ixiik)
Fotogrfie z akce - část třetí (Brouk)
Fotografie z akce - část čtvrtá (apophis)

Apophis/Nailin 19.2.2008
Nahoru




12. - 21. července 2007
AraChata 1


Fotografie z akce - část první (Mystique)
Fotografie z akce - část druhá (Anarion)
Fotografie z akce - část třetí (Brouk)

Akce se konala v malebném údolí Lužnice kousek od Týna. Rabovali jsme Saltzinu chatu, a to dokonce v invazních vlnách. První přijela v pátek a poté se tam vystřídalo lidu jak prasátek u koryta.

Legendární a nezapomenutelné:

  • Plašení ryb nočním rybářům – dámy se koupaly nahé v měsíční záři a rybáři z protějšího břehu to nedokázali patřičně ocenit.
  • Besipky… Ano, zde je mýtický původ besipek jako dalšího artiklu k předávání. Byť Nailin, jejich mýtický zdroj na chatě, byla zásadně proti předávání a dodnes nahlas protestuje vždy, když nějakou podobnou aktivitu zahrnující cukrová kolečka uvidí.
  • Stejný původ tu mají i Miiny žužlíky… a bacha! Ananasové jsou afrodiziakální!
  • Mňamkou toho týdne byly vyhlášeny pověstné Rotharovy párky, které jsem neměla tu čest ochutnat, ale věřím, že byly magnificientální.
  • Své si také zakusili Gran s Luelle, jejichž stan byl označen slovem „ufolet“ a činnost, kterou v něm v noci prováděli „To je ale velký quest!“, což prohlásila sama Lu.
Doplnění tohoto záznamu uvítáme.

Fotografie z akce - část první (Mystique)
Fotografie z akce - část druhá (Anarion)
Fotografie z akce - část třetí (Brouk)

Nailin/Nailin 21.2.2008
Nahoru



8.září 2007
Arapaintball 1


Fotografie z akce (Nailin)


Na první AP jeli: apophis, Hullak, ixiik, Joh-ny, Kasparek, Laethe, Lucky;), Mystique, Nailin, pavel, Saltzhornia, Sharpe, Chroust, Pavel Bure, Mia.Dasia, Toby.
K této události není obsáhlejší záznam.

pavel/Nailin /19.2.2008
Nahoru




27.- 30. září 2007
AraLARP 4


Fotografie z akce - část první (MCC/ixiik)
Fotografie z akce - část druhá (MCC/ixiik)
Fotografie z akce - část třetí (apophis)

AraLARP IV z pohledu náhodného spolupachatele (Scout, kdyby někdo nevěděl - pozn. kronikářky)

Žil jsem poměrně poklidným a spořádaným životem až do září roku 2007. Tehdy se všemohoucímu zachtělo si zašpásovat s Osudem a přistrčil mi do cesty Aragorn, kde se schylovalo k LARPu číslo IV. Z různých diskuzí začaly krystalizovat informace o tomto setkání a, netuším proč, předem naplánovaná organizace začala vypadávat z kolejí …

Protože jsem měl možnosti organizátorům trochu pomoci, nabídl jsem své služby. A jako každý dobrý skutek, i tento byl po zásluze potrestán sérií náhod ...

20.9.2007
Předchozí Granovo vtipkování na téma „nemáme pozemek“ se stalo skutečností. Rotharovi se podařilo zajistit náhradní pozemek ve stejné lokalitě. Problém je, co s ubytováním. Hangáry osvědčené na AraLARPu III zde nejsou a bude nutné vzít stany.

25.9.2007 úterý
Objevila se možnost zapůjčit od Rothara velký vojenský stan. Komplikuje to dopravu materiálu protože je to věc velká a neforemná a hlavně je uložena asi 60 kilometrů od Prahy, startovacího bodu většiny organizátorů. Předpověď počasí jasně velí – Stany budou potřeba. Navíc je potřeba stan usušit protože „byl složen mokrý“.
Nabídnul jsem Ixiikovi, že stan dopravím do Prahy a nechám uschnout aby byl k použití. Dostal jsem kontakt na Rothara, čas a místo schůzky a vyrazili jsme. Na uvedené adrese byl jakýsi mortorkářský restaurant s nápisem „Pozor pes“ na plotě. Ten nápis byl zřetelně jediným obyvatelem areálu.Po chvíli telefonování se objevil Rothar a se zručností kasařů minulého staletí otevřel bránu. Letmá obhlídka situace vyjasnila že:

  • stan někdo skutečně složil – k zemi, bohužel už ho nesbalil ani nikam neuklidil
  • stan byl možná před tím, než ho někdo srazil na zem mokrý. Teď je promočený skrznaskrz protože už nejméně týden leží v bahně a v jedné obrovské louži
  • kůly, kolíky a lana jsou pod plachtou zadupané do bahna, patrně aby nebyly vidět
  • celá ta hrouda plachtoviny včetně vody, marastu a několika exotických plísní má dost výrazně přes metrák, kůly a lana nepočítaje

Blahořečil jsem jasnozřivosti se kterou jsem za auto připnul vozík. Tohle by se dalo naložit leda do popelářského auta. Odpojili jsme vlek, nacouvali ho co nejblíže k troskám a postupně naložili všechno, co jsme našli a co mohlo být součástí stanu. Rothar byl po celou dobu nakládání zřetelně nervózní ale netušil jsem proč. Naložený vlek jsme zase vytlačili k autu, zapřáhli ho a já se chystal k odjezdu. Tehdy se Rothar rozhodl udělat si jasno v jedné, pro něj asi zásadní otázce. „Vy jste Ixiikuv tatínek ?“ vypálil na mě bez varování. Když jsem na něj upřeně pohlédl a zjistil, že tu otázku myslí vážně kontroval jsem: „Ne. Já jen tak blbě vypadám“. Nasedl jsem do auta a odjížděl … A ve zpětném zrcátku se pomalu zmenšoval zkamenělý Rothar …
Po příjezdu do Prahy jsem opatrně vyklopil stan v hale a začal zkoumat, jak ho postavit. Základní problém byl aby to přežil. Za pomoci všech svatých a vysokozdvižného vozíku se podařilo zvednou celtu ke stropu, postupně jí podepřít tyčemi a ukotvit okraje k zemi. Tou dobou už bylo jasné, že bez očkování proti všem známým infekčním chorobám se pod tímhle stanem pohybovat nedá. Týdenní pobyt v bahně se na něm podepsal hodně zásadním způsobem. Spíše než stan to připomínalo měsíc odleželou chcíplou obří chobotnici se všemi průvodními jevy. Nechal jsem stan viset aby okapalo bahno a šel potěšit Ixiika touto novinou.

26.9.2007 středa
V předvečer akce se dostavil sám velký Ixiik i s Granem aby shlédli stan. Po kratší telefonické navigaci jsme se našli a organizátoři se šli potěšit ubytovacím zařízením. Jejich plán že si stan naloží do dodávky, kterou přijeli a kterou měl Ixiik na akci půjčenou, se maličko pozměnil. Výrok „Tak na tohle nemáme dost antibiotik“ jasně vyjádřil jejich pocity. Závěr zněl – stan nechat uschnout do čtvrtka, kdy si ho Ixxik před polednem naloží a odveze sbalený na akci, kde ho předá Rotharovi a ten ho s díky vrátí.

27.9.2007 čtvrtek (výživný to den, nelez Ixiiku z postele ven)
Původní časový harmonogram zněl:

  • Ixiik vyzvedne dodávku, přes noc zaparkovanou u něj v práci pod ostrahou
  • kolem 10 si u mne naloží stan
  • ve 12 nalodí Nailin i s dalším materiálem a vyrazí směrem na místo činu

Realita:
  • 10.00 Ixiik nikde
  • 11.00 začal jsem ho lehce shánět telefonem. To už se na Aragu objevovaly zprávy kdo je na cestě atd. Začíná pršet. Dost hodně pršet …
  • 12.00 Ixiik je v práci a píše info, že organizátor Apophis, který měl být hlavní spojka na pozemku, zapomněl mobil doma
  • 12.30 Ixiik vyráží pro stan.
  • 13.00 Ixiik volá, že má drobný problém. Byl u mne jen jednou, předešlý den večer a nějak se nestrefil. Dostal pokyny a odvětil, že za chvilku je u mne.
  • 13.05 Znovu Ixiik na telefonu. Tentokrát žádá o radu, jak uchladit motor v dodávce když teploměr ukazuje nepěkné hodnoty. Jdu ho hledat. Za plotem, bohužel na straně ze které je to k hale asi 2km kolem celého areálu, stojí dodávka a za volantem Ixiik hypnotizuje teploměr. Letmý pohled na nádrž chladiče naznačil, že v ní něco chybí. Dostal přes plot barel s vodou a pokyn dolít vodu. Pak se opatrně připlazil s autem do haly kde prohlídka odhalila díru v potrubí. V rámci objektivity nutno prohlásit, že se hadice prodřela ne jeho vinou. Na faktu, že veškerá bagáž v dodávce naložená, jeho Ixistvo a konečně dodávka samotná právě zaparkovali na dost dlouho, to bohužel nic nemění. Páteční státní svátek a ubíhající čas, nyní už výrazně po půl druhé, dávají pouze dvě varianty - Provizorní oprava páskou nebo jiný transport. Zbytky pudu sebezáchovy Ixovi naznačily druhou možnost. Zkusil jsem sehnat jinou dodávku ale bez předchozí domluvy se to ukázalo nemožné. Ixiik začal vyjmenovávat, co všechno musí na místo pro účastníky dovézt. Dřív než Ixe trefil šlak a když se potřeboval nadechnout uprostřed monologu jsem nadhodil, že ho na místo odvezu. Byl už tak stresován že souhlasil.
  • 14.00 montujeme na auto rakev (míněn transportní box na lyže, ne příbytek pro Ixe), nakládáme kůly od chobotnice a překládáme bagáž z dodávky. Dodávku spolu se zbytky stanu zavíráme v hale pod alarmem.
  • 14.15 vyrážíme směrem OBI. Nakoupit plachty na nouzový přístřešek pro účastníky, kteří nemají stan, lana, lepenky, palici na kolíky, pevný líh na spolehlivé rozdělání ohně, Ix si jde koupit proviant atd. I s talířem nudlí který jsem do něj nacpal už za jízdy další půl hodiny v tahu. Někteří účastníci se již blíží na pozemek a nemají ani potuchy, na jak tenkém vláknu je tento LARP od rána díky nepřízni … čert ví koho.
  • 15.15 (na Ixe skoro načas) brzdíme u Nailin. S odkazem že „podrobnosti později“ nakládáme materiál, barely s vodou, Nailin skáče do auta už málem za jízdy a vyrážíme. Dokonalost situace korunuje zpráva o nehodě na Mladoboleslavské dálnici a dlouhých kolonách. Rychle přeprogramovat GPS - zbývá pomalejší cesta přes Čelákovice.
  • 16.30 (cca) Blížíme se ke Všejanům. U nádraží už postává hlouček nervózních individuí. Ix dostává stručný pokyn: „Jeďte támhle za tím autem“. Startujeme za někým, kdo už zná cestu. Po pár stovkách metrů končí asfaltka mezi domy a začíná Bahno s velkým B. Vyjeté koleje a mazlavé bláto dělají cestu zajímavou, až pestrou. Naštěstí čtyřkolka si poradila i pod dost značným nákladem a jsme v lese. Tam postává, no spíše ční než postává, Apophis. Pod jeho taktovkou se přesouváme na pozemek.
  • 17.00 Bleskově vykládáme materiál (bylo ho opravdu hodně) a začíná se stmívat. Díky tomu není vidět Ixova jemná zeleň ve tváři. Otáčím auto a opouštím LARP IV, abych následující den poskytoval SMS meteozpravodajství protože co se ještě mohlo pokazit ? Správně … počasí. Tedy kromě vylágrovaného ložiska na pravém předním kole mého auta které odešlo na tom tankodromu.

Text by Scout

Vilda:

Viz: Vildovy cesty: Kapitola XIV. - Mnohá setkání

V sobotu přibylo rozruchu... přijela Policie ČR a Lesní správa. Dloooouho se to řešilo, nervozita rostla, dámy skorem omdlévaly, orgové také, ale patří jim uznání a potlesk - byli stateční a báječní, jak je známe :). Dohoda ustanovena, bramboračkou uhašen oheň. Večerní hraní na kytaru se dálo u díry v zemi plné syrových brambor a jiných odpadů. Ale romantiku to nepostrádalo :) Takže spaseni i pro tentokrát.

Rozcestí:
Doplňte prosím.
Kněžky, které se na svou hru chystaly dlouho dopředu poměrně zaplakaly. Většina postav do sebe promítla hráčskou averzi vůči ženským organizacím a tak nás pobíjeli od začátku, i když netušili, co jsme zač :D.
A pak se to tam nějak mlelo, spoooooooooooousta dominance, co si pamatuji.

Dohra:
Co se policistů týče, udali nás houbaři. Jde jen o to, že jsme byli jinde, než jsme měli být a navíc prostě špatná informovanost příslušných úřadů.
by ixiik:
AraLARP IV byl finálně ukončen 16.11.2007 a to za opětovné Scoutovi pomoci při cestě k lesákům, kde byla konečně zaplacena pokuta, která nám byla udělena na místě konání larpu.
Všem účastníkům larpu chci poděkovat za výbornou pomoc a spolupráci při řešení problému na místě a při úklidu pozemku druhý den.
Jmenovitě chci poděkovat lidem kteří přispěli na pokutu:
Byl to Rothar, Anarion, Liraine, Mcc, apophis, stenly
Tito vsichni poslali peníze na pokutu. Snad jsem na nikoho nezapomel. Pokud ano, tak me prosim kontaktujte a ja to samozrejme napravim...
Dekuji vam vsem

Fotografie z akce - část první (MCC/ixiik)
Fotografie z akce - část druhá (MCC/ixiik)
Fotografie z akce - část třetí (apophis)

Nailin, Scout, ixiik/Nailin 17.5.2008
Nahoru


1. - 3. únor 2008
Pragocon


Fotografie z akce (ixiik)


Moji drazí a milovaní aragornští… zasloužíte si jistě vědět, jak vypadal Pragocon. Nemohu vám tu popsat, jak probíhal celkově, ale jen úzce z mého pohledu. Byť jako žena mám periferní vidění, nestihla jsem všechno…


Pátek byl krušný den, vše připraveno k odjezdu čekalo na slavné entreé ixova povozu, který byl tentokrát více než přesný, ba měl příjemnou rezervu. Po nákupu nějakých komodit, které nebyly k dostání ani v mých ani v ixových zavazadlech, došlo k předání promítacího plátna, notebooku apod. a výjezdu směr Václavské náměstí, kde jsme unesli Buriho.

Byť nám Scout sarkasticky předpovídal hodinové zpoždění, dojeli jsme k budově lehce po dvanácté (protože přejetí odbočky) a začali pilně vykládat.

Uvedli jsme třídu do stavu připravenosti, na oko uklizenosti a celkem i příjemnosti. Během této takřka rituální přeměny se počali trousit účastníci, aragornští i cizí, a u hlavního vchodu vznikla homole conuchtivých fanoušků všech těch úchylností, jež se měly objevit.

Přes tento počáteční „zádrhel“ se probojoval i Gran, který zahajoval program. Chybou organizace přišel o cenné obecenstvo (veřejná omluva), ale přítomní ocenili jeho um. Jediné minus přednášky bylo, že, ač několikrát vyzván, nezatančil.

Další přednášky již přilákaly (občas) i nearagornské tváře a pár sklidilo slavný potlesk (díky Arlingovy za plodnou besedu, haterovi taktéž, Granovi za vzdělávání i debatu o RPG terminologii, apovi za troje představení projektů (LARPy,ORP,Rozcestí), Saltz za soutěžení, Drakovi za náhled bitev v moravsko-slezském kraji ;) a konečně Niam za zřejmě nejúspěšnější přednášku o 1-shot postavách).

Po pátečním programu přišel dlouho očekávaný AraGaučink (byť gauč byl v místnosti pouze jeden, zato neustále obsazený), hrálo se Carcassone, jedly se křížaly a kecalo se… Projevila se početnost osazenstva, neb se přítomní rozdělili do skupinek. Ke konci se všichni svorně spojili coby obecenstvo divoké kytarové jízdy v podání Saltz.

Druhý den začal budíčkem a rovnáním kostí rozlámaných na parketách (v mém případě – plus vysvobození z trapného civění do tmy dík nespavosti) už v osm hodin. Poklizení místnosti, snídaně, pokus o hygienu či alespoň výměna oděvu a přišla první ranní přednáška.

Od té chvíle se program s úspěchem (chtějte fotku Niam s obřím lízátkem! – jestli vůbec existuje L ) nezastavil až do příjezdu pizzy, jejíž vůně odlákala vidoucí i slepé tanečníky 4 2 Tango 2.5 a workshop byl na přání fyziologické potřeby jíst ukončen.

Po intimní seanci s pizzou přišly AraGames, či spíše AraGaučink vydání druhé… Tentokrát bylo skupinkovatění znatelnější (hráčská skupinka zvolila izolaci za hradbou kartonů).

Zatímco páteční večer trávila Granova úderná jednotka útoky na andorské plakáty, v sobotu se zapojili do Harry Striku a běhali, rozumu zbavení, chodbami sesílajíc hůlkami na čínské nudle kouzla. Častými vpády do naší místnosti narušovali nejen probíhající masáže a Scoutovu kytaru, ale i hru a kreslení elfích mangistů, jenž u nás nalezli azyl.

Budiž úderné jednotce omluvou, že kdo si hraje, nezlobí a že se boj odehrával převážně jinde.

Ovšem i bez kouzel si aragornští i „cizí“ dokázali v místnosti vytvořit hravou atmosféru… olivy létaly vzduchem i po zemi, zpívalo se, tančilo se, lechtalo se (já vám to ještě neodpustila, hoši) a vůbec se pomlouvalo, drbalo, škrábalo a objímalo. Další vydařený večer.

Vstávání v sedm třicet bylo o něco méně vydařené, avšak nakonec úspěšné (ix dokonce nebyl poslední, kdo vylezl ze spacáku… k našemu „překvapení“ byl vítězem Drakan (podruhé v řadě)). Následoval obvyklý pokus o hygienu, snídaně a poklid místnosti, o to důkladnjěší, že směřoval ke generálnímu sklízení.

Saltzina soutěž odhalila pravé znalce Pána prstenů i záškoláčky, co si nedělali domácí úkoly a do testu kreslili sprosté obrázky. Ovšem odměněni byli ti prvně zmínění, a to královsky, prsteny a čokoládou (snídaně!).

Po definitivním konci aragornského programu začal úklid. Ještě více než přerod třídy na doupě připomínal rituál povstání pořádku z chaosu a my tak odcházeli z vyčištěné třídy s čistým svědomím a ještě čistším štítem (doufám, že si nevšimnou té stržené omítky).

Fotografie z akce (ixiik)

Nailin/Nailin 19.2.2008
Nahoru


16. (?) únor 2008
Sraz (u příležitosti Val *15)


Vyložím zkráceně co se stalo, protože dlouze to opisovat by bylo zbytečné namáhavé a zdlouhavé, i když jistě velmi zábavné.
V Praze v čajovně Shi-Sha se sešla se velká společnost lidí. Já jako oslavenec dostala spoustu dárků, ačkoliv jen společnost všech těch blázínků byla tím nejkrásnějším dárkem.Povídali jsme si, popíjeli čajíky, kouřila vodnice-jako na normálním srazu. Nápad se kterým přišla Nailin nás ale všechny zaskočil. Rozdala nám papírky, na které jsme měli každý něco nakreslit nebo napsat (konkr. "Jak si představujete sluníčko) - pozn.Nailin). Nechápavě ale poslušně jsme začali plnit zadaný úkol. Nailin pak spojila všechny výtvory do jediného leporela, které pak poslala smutnící Anarion.
Krásný dárek, nejlepší oslava, báječní lidé. Od té doby každý večer ulehám s radostným vědomím ‚další akce se blíží‘ a za tohle vědomí vám všem děkuju.

Valeria/Nailin 17.5.2008
Nahoru





Události po založení Kroniky



26. duben 2008
Brigada Všejany


Stojí za zmínku, protože to byla oficiální aragornská akce, i když nás tam moc nejelo: Gran, Luelle, Taury, Joh-ny, Harakan, apophis, Rothar a jeho Lenka.
A taky stojí za zmínku, protože musíme zanechat poselství dalším aragornským generacím: vedení prostoru na Kozích hřbetech se nedá označit slušným slovem... opět nás vypekli a opět nám těsně před LARPem odmítli poskytnout pozemek. Přesto, že donutili i velkého DM a Džoníka pracovat!
Jinak jsme se tam ale docela bavili: Nálezy:

  • dva obaly na kartáčky - jeden kartáček
  • keramický talíř á-la střecha mraveniště
  • oooooobrovské kolo
  • kilometry kabelů
  • fešné kožené boty - dokonce pár!
  • krabička s mýdlem
  • Gran
    • Nailin/Nailin 17.5.2008
      Nahoru


      7. – 11. května 2008
      AraLARP 5


      Fotografie z akce - část první (Stenly)
      Fotografie z akce - část druhá (Saltzhornia)
      Fotogrfie z akce - část třetí (Taury)
      Fotografie z akce - část čtvrtá (Scout)
      Fotografie z akce - část pátá (Bejdouzus)
      Fotografie z akce - Galerie - zipové soubory

      Zúčastnilo se 54 lidí

      středa 7. května 2008
      Příjezd na místo. Trochu motání, spoustu vykládání a nakládání.
      Stavba stanů (Gran vyhlášen nejrychlejším a nepověřenějším stavitelem LARPu). Kopání ohniště na milion způsobů. První vodnice.

      čtvrtek 8. května 2008
      Vstvání. Flákání. WarLARP. Střípky.
      Střípkaři byli po obědě líní pokračovat - leháro na sluníčku. První spáleniny.
      WarLARPáci přišli zpocení jako ze sauny a dali si první plavbu v Otavě. Slušelo jim to - bílá barva ze hry jim dodávala vzhled romantických utopnců 19.století.
      Další spousta vodnic.

      pátek 9. května 2008
      VildaLARP - počkejte si na XVI.kapitolu ;)
      Pečený admin - mrkněte na Scoutovy fotky .

      sobota 10. května 2008
      RozLARP.
      Malé rande s doktory a opět pár orgošů na prášky (vlastně všichni). Vše dobře dopadlo i tentokrát - slavme ;)

      neděle 11. května 2008
      Úklid.
      Odjezd.
      Pizzeria.

      Průměrný počet klíšťat na osobu: cca 1 - ale málokdo klíště vůbec měl: 53 jich vychytal Chaoss.
      Naštěstí nebyl vysát.


      Jak to bylo s LARPem V, aneb jak otestovat nervy slabé ženy.
      (by Saltz)

      Začalo to vlastně už na LARPu IV: vzhledem k tomu, že jsem přežila nájezd ruky zákona bez větší úhony, rozhodlo se mě organizátorstvo přizvat do svých řad. Dnes už vím, že to bylo za účelem cílené likvidace. Neprozřetelně, v dočasném pominutí smyslů, jsem souhlasila.

      Po několika orgoškých hádkách kolem pravidel, zákonů a nutnosti papírování, se přípravy na LARP začínají slibně rozjíždět. V jednu chvíli to sice vypadá, že budeme bez pozemku, ale to se řeší velmi rychle. Až moc rychle. Poprvé znervózním a zjišťuji náhradní varianty. Elohir je ochotná domluvit pozemek u Terezína a já prvně testuji možnosti v západních Čechách. Mám je prolezlé křížem krážem, takže se mi rýsuje varianta tří možných pozemků. Dva jsou bohužel kapku z ruky, třetí je celkem dosažitelný. Ovšem před ostatními mlčím jak tajemný hrad v Karpatech, nechci být obviněna ze sýčkování. Moji pozornost také zaměstnává mimoaragornská akce, takže se zatím nijak nehroutím. Přihlášky běží, zájem lidí je. Do toho přichází definitivní potvrzení pozemku od Grana a souhlas místních úřadů. Na své akci si kromě víceméně náhodné domluvy s majitelem pozemku, na kterém běžně pácháme trampské akce /to mi zřejmě osvítil nějaký prorocký duch/, také zvrkávám kotník. Ještě na akci, ploužící se jako válečný veterán, oznamuji pod rouškou tajemství Scoutovi, že mám blbé tušení a LARP, že v nouzi může být na pozemku u Strakonic. Scout, místo aby mi zastřelil přivolávání neštěstí, se jen potutelně ušklíbá. Na Aragornu oznamuji, že jsem mimo provoz, neb natržený sval , poškozené šlachy a výron v kotníku mi nedovolují normální pohyb. Sádru jsem sice odmítla, ale sháním nosiče. Do toho se organizuje brigáda na budoucím pozemku. Směju se svým obavám a upadám do blažené spokojenosti, že se nic nezvrtne. Chyba. Za všeobecného žertování plyne čas až do posledního dubna.

      Granova hláška v diskuzi, že info ohledně pozemku se bude měnit, mi naplňuje zoufalstvím a přináší první z dlouhé řady nočních můr. Nicméně na žádost manžela vypínám telefon, druhý den je svátek a manžel chce mít klid. Takže zcela logicky mě ixiik, Scout i apo od rána shánějí. Gran konečně vydal prohlášení, že jsme bez pozemku, ale že se rýsuje řešení. Trochu mě zaráží, že Scout nevypátral moji pevnou linku, když jsme v telefonním seznamu. Odpoledne se na mě hoši konečně dobouchají na Aragu a roztáčí se horečný kolotoč. Scout a apo odjíždějí za Elohir, a já začínám obtelefonovávat pozemek u Strakonic. Lucka souhlasí, že mi udělá spojku s úřady a i jinak pomůže. Pravidelné raporty od apa se Scoutem ohledně pozemku, srovnávání možností, výhod i nevýhod obou pozemků. Pozemek od Elohir je pěkný, nicméně hned vedle vesnice. Warlarpáci by budili přílišnou pozornost a na dohady s policií nemáme žaludek. Večer v půl jedenácté mi volá podle hlasu totálně zničený Gran. Potvrzuji, že pozemek pružně řeším a že to vypadá slibně. Dostávám na hrb starost o pozemek oficiálně. Samozřejmě, že Gran zavolal /jak je jeho dobrým zvykem/ totálně nevhod, manžel mi už asi po šesté ten den zakazuje LARP a Aragorn vůbec. Nezmáhám se na odpor, jen na chabé ušklíbnutí. Uléhám abych si vychutnala další noční můru.

      V pátek se rozjíždí horečná činnost. Další telefonáty, přesměrovávání lidí na nový pozemek, zprávy těm, co nechodí na Arag pravidelně. Snaha zefektivnit odvoz všech, co to mají složitější s dopravou. Odpadají první účastníci. Já odjíždím na schůzku s Luckou na chatě, sepisování oznámení úřadům, další telefonáty. Dohoda s místní rukou zákona ve výslužbě a získání dalších kontaktů, co kam hlásit.

      V pondělí zjišťujeme, že jeden z řidičů si zlomil ploutev, je nutné zařídit jinou variantu odvozu Anarion a Siriel. Naštěstí děvčata se bryskně domlouvají se Stenlym. S pocitem že se nic nemůže stát uléhám. Probírá mě SMS od Scouta, že se střílelo v Poříčí, což je vesnice blízko pozemku. Optimistický dodatek „A to jste ještě nevyjeli“ mi na klidu nepřidá a Scout rázem aspiruje na post první mrtvoly. Ve stavu blízkém infarktu zjišťuji podrobnosti. Co se stalo a kdo střílel, kam a proč. Výsledek pátrání způsobuje další infarkt. Znovu pružná dohoda s rukou zákona. Místo, kde měli řádit Waráci je tabu. Doluji z mysli podrobnosti okolí a hledám jiné řešení. Uléhám s pocitem, že tohle nedopadne dobře a já strávím zralý věk v kriminále. Další noční můra.

      V úterý nejmenovaný uživatel hledá spoje na LARP, směr Všejany. Hroutím se v infarktu a znovu kontroluji spolu s apem zda všichni ví, že se místo konání změnilo. Kdo je sakra Morganův známej? Zmocňuje se mě panika. Večer mi dítě oznamuje, že mám dorazit do školy. Proklínám ho do sedmého kolena a uchyluji se k temným výhrůžkám. Noční můra se nekoná, nemohu usnout.

      Středa - vypuká balící panika, Pak dvouhodinový maratón po škole při hledání učitelky a opětovné zvrknutí zvrknutého kotníku. Volá manžel, že se zdrží. Volá ix a ptá se na poslední podrobnosti. Vznáší dotaz kde jsem, odpovídám že u vany a balím. Jeho suchá odpověď „To brzy“ u mě vyvolává chuť vraždit. Dobalím a poskakujíc v jedné kanadě zvedám ixův telefon…ztratil se…Manžel naviguje. Konečně sedím v autě a…nikdo nevolá…zmocňuje se mě panika, všichni se určitě ztratili. Do toho přichází echo, že Lucka je vytočená, neb na auto nedostali technickou. Jsem blízko mdlobám.

      Na místě.
      Po příjezdu vyházím obsah auta, klidním vytočenou Lucku a snažím se přežít. Morganův známej je stále neznámý, jen doufáme, že nás nehledá u Všejan. Postupně najíždějí další a další účastníci, předělává se ohniště, manžel vrčí, staví se hangár. Konečně Radek a Lucka mizí v dáli a nám přijíždí stan. Přicházejí první radostné zprávy. Alan má jen tropiko a Mia se pod ním bojí spát, Chroust si zapomněl spacák. Nedorazila polní kuchyně. Morganův známej stále nezvěstný. Obcházím ležení a do očí mi praští Tykyho podivný přístřešek. „Já si vzal asi jiné tyčky.“ Oznamuje mi s úsměvem a já jsem touto ranou sražena na kolena. „Pane Bože za co?“ táži se v zoufalém výkřiku. Jinak večer probíhá v pohodě, uléhám asi v jednu v noci. Je mi zima, chytá mi revma a zlobí kotník. Několik nočních můr na sebe nenechá čekat.

      Čtvrtek
      Ranní organizační věci, prohlídka pozemku a vymezení místa na War. Ranní trestný běh za opilost nejmenovaného účastníka - i mně je ho v tu chvíli líto. Radek přiváží polní kuchyni a vrtí hlavou nad podivnými postavami. Objeven Morganův známej: Chrouste já tě zabiju. Po poledni se rozbíhá War a Střípky. Noční můry zapomenuty a já si blaženě užívám. První ošetření - ixiik si spálil tlapky na sluníčku. Pak dočerpání vody v místní hospodě. Domorodci nás okukují. /Až při nedávné návštěvě se začali trousit s dotazy, co že to mělo znamenat. A jestli hodlám v oděvu markytánky navštěvovat hospodu pravidelně./ Večer probíhá v harmonické pohodě, což mě mělo varovat. Nevarovalo a já spokojeně zalézám do stanu. Kousl mě pavouk, já se dopuji léky, lehce děsím apa a nějakou dobu se přičinlivě dusím v astmatickém záchvatu.

      Pátek.
      Ráno mi čeká vyhraná snídaně od ixe a zjištění že revma se opět přihlásilo. Menší chaos před Vildou a první lov klíšťat. Hra běží, žádná vážná zranění se nekonají, jen já to schytám do zápěstí. Otékám a nadávám. Večer přijíždí Scout s potravou, pošťuchujeme se s jedním oslavencem a i jinak si užíváme skopičin. Ztrácí se účastnice, odcházím jí hledat. Sice vím, že je to zbytečné a že se najde sama, ale pro klid jistého účastníka procházím na bolavém kotníku okolí. Zjišťuji, že Hary je mizerný navigátor, a že beze mne by se ztratil také. Konečně se zpátky na fleku pouštím do pečeného admina s pocitem, že se nic nemůže stát. Takže logicky dojde v pozdních nočních hodinách k výbuchu vášní a mě po menší strkanici klekají poprvé nervy. Srovnávám vyhozené zápěstí a vykloubený prst. Nemám odvahu jít spát, další noční můru bych nesnesla. Apo mě přičinlivě ukládá u ohně alespoň na dvě hodinky. Svítá a já debužíruji na topinkách, pak na chvilku usínám.

      Sobota.
      Kupodivu skvěle odpočatá hledím optimisticky do nového dne. Ranní lov klíšťat na Chaossovi mě přivádí do lehké deprese, 42 klíšťat na jediném těle je moc i na mě /Nakonec jich měl celkem 53/. Chaossovi se rozpadly skoro nové boty. Přijíždí Scout a odváží dítě na opravu bot a barely na vodu. Klasický organizační chaos před Rozlarpem, protrhává dokonalé RP jednoho z účastníků. Volání záchranky a cesta vstříc sanitce. Ix po mě žádá cigaretu, vzápětí žádost odvolává, ale zabraňuje mi tím si zapálit. Telefon s maminkou odvezeného ukrádá poslední zbytky nervů. U ohně se bezmocně skládám a zoufám si. Pořádný panák, kafe a čaj mi kapku regenerují. Ukazuje se manžel, skáču mu kolem krku jak za mlada, čímž ho neskutečně vyděsím. Vrací se Scout s vykoupaným Chaossem a provizorně opravenou botou. Manžel raději prchá. Odcházím se zapojit do hry. Pak se večeří a šije se scénář na noční rozko. Znovu se ztrácí nejmenována účastnice, Scout pověřen dovlečením zpět. Zjišťuji že povolit zbraně v noci není dobrý nápad. Večer se zpívá a hraje, díky Scoutovi, který se ochotně ujmul Punti. Já nejsem schopná žádné větší aktivity. S apem opět kempíme u ohně.

      Neděle.
      Ve znamení balení a úklidu. Elohir upekla fantastické placky, takže za pochodu snídám. Hledá se díl polní kuchyně a já se lehce hroutím po třetí. Po zjištění že inkriminovaný díl vůbec nedorazil na plac, mám opět vražedné choutky. Po sbalení lehce přebývají různé předměty, s Nailin se o sbírku poctivě dělíme (by Nailin: Ještě mám doma ešák, hrníček s kočičkou a sluneční brýle!). Odjíždíme do Strakonic pro maminku Petra. Při zjištění, že je skvělá a po deseti hodinové cestě má dokonce smysl pro humor, se dostavuje úleva. Návštěva v nemocnici a pohled na spokojeného Petra moje nervy hojí přímo zázračně. Návrat na plac, kde stojí, světe div se, spokojená a usměvavá Lucka mě uklidňuje definitivně. Odjezd z čistého placu a vytoužená koupel završují moji blaženost plnou měrou. Uléhám s větou „Přežili jsme.“


      Fotografie z akce - část první (Stenly)
      Fotografie z akce - část druhá (Saltzhornia)
      Fotogrfie z akce - část třetí (Taury)
      Fotografie z akce - část čtvrtá (Scout)
      Fotografie z akce - část pátá (Bejdouzus)
      Fotografie z akce - Galerie - zipové soubory

      Saltzhornia, Nailin/Nailin 17.5.2008
      Nahoru